Asi bych se předem měla omluvit, (vážení neexistující čtenáři) že jsem se tak najednou vypařila. Omluvu nemám. Jsem jenom hrozně líná a vždycky si najdu důvod, proč se tady na to zase vykašlat. A abych vám to nějak vynahradila, rozhodla jsem se, že vám napíšu o výletu do Londýna (pokusím se, aby to nebylo moc nudné).
Jsem rozený průšvihář: Vždycky, když se děje něco důležitého, vždycky se stane (většinou těsně před tím) něco, co se mi pokusí zabránit si to užít. Meh, i tentokrát se stalo :D 2 dny předtím jsme jeli se školou na paintball a tam mě jeden kluk omylem střelil do hlavy, která mě od té doby nesnesitelně bolela, tak jsem zašla k doktorovi, aby se mi na tu hlavu radši podíval. Ani si nedokážete představit, jak se mi ulevilo, když mi na chirurgii řekli, že to nic není a mám brát prášky na bolest :D
V den odjezdu mi nervozita v těle nabobtnala tak, že když jsem ráno vstávala, myslela jsem že se kvůli svý rozklepanosti ani nezvednu :D Jsem hrozný trémista. Naštěstí se odjezd konal podle plánu a já jsem nastoupila i s mými třemi spolubydlícími na "palubu" autobusu, ve kterém jsme měli strávit dalších 16 hodin. Mám hrozné štěstí na náhody, takže jako ti největší inteligenti jsme si se spolusedící sedli až úplně dozadu, kde (samozřejmě) naše 2 sedadla z celého autobusu jako jediné nešly sklopit, why not? Ale tohle je pořád jenom začátek. O půlnoci jsem si lehla na zem. Z čistého zoufalství. Na těch sedadlech se to nedalo přežít a ať už by kdokoliv namítal, že ta zem je bezpochyby špinavá, spalo se tam 20x lépe, než na sedadle, jen 2 věci mi vadily: 1. Ten, co spal na zemi naproti mě (xD) mě v jednom kuse kopal do hlavy s těma, co spali "nahoře". Ale spala jsem 4 hodiny (like a boss). Další 3 dny jsme strávili 3mi základními činnostmi: Spaní, běhání po památkách a jídlo, na nic víc nebyla energie, ani čas (to, jak po sobě moje spolubydlící poslední noc házely řízky, se nepočítá). Navštívili jsme toho spousty, pochopitelně ty nejznámnější památky, jako například Big Ben, Buckinghamský (pardon, jestli to píšu špatně) palác, Tower, Tower bridge, nebo Greenwich a pak taky místa, o kterých jsem neměla ani potuchu, třeba Covent Garden (kam se jednoznačně musím vrátit :D Zažila jsem tam s kamarádkou asi tu nejtrapnější situaci, jakou vám může jazyková bariéra nabídnout: Omylem jsme pozdravily po česku a nejspíš to vyznělo jako francouzština, takže tam na nás pán z obchodu s tričky začal mluvit plynule francouzsky, čemuž jsme my dvě rozumněli jen ten pozdrav :D Ale i přes tu naši nechápavost tam na nás byli moc milí a mám odtamtud vážně pěkné tričko :D). Byl to pochopitelně zážitek, na který se nezapomíná, ale asi všichni víme, že stihnout tolik věcí za tak krátkou dobu je dost náročné, takže jsem každý den odpádavala do postele jako mrtvá kočka (první den jsem neměla ani sílu se převlíknout, prostě jsem usnula v tom, v čem jsem přijela). Bydleli jsme u anglických rodin, moje angličtina byla celkem obstojná, takže pokaždé, když se nám paní snažila něco říct, tak jsem to musela překládat :D Další takový zážitek byl z Primarku (asi nemusím představovat), kde jsme se stavili po tom, co nás tělocvikářka protáhla celým obrovským parkem a kde jsem skorem vyplivla duši. Nekoupila jsem nic, protože jsem už bohužel neměla žádné peníze. Asi jsem tam vypadala jako 300 let starý Bludný Holanďan, co neměl páru, jak se sem dostal a co se to tu vůbec děje, přiznávám se, že některým těm situacím jsem vážně nerozuměla, ale vždycky jsem se z toho nějak vyhrabala. Možná jsem vypadala, že mě to vůbec nezajímá a ani mě to tam nebaví, ale nebyla to ani tak pravda, bylo to tam zábavné a měli tam moc pěkné věci (kvalitu zmiňovat nebudu, ostatně když je něco levné, tak se na něčem ten zisk prostě nahrabat musí, to je fakt) a nejednu věc bych si moc ráda koupila, ale bohužel jako správný turista jsem všechno utratila hned první den a měla jsem jediný štěstí, že nám oběd dávala rodina, jinak bych asi umřela hlady (jsem příšerně nenažraná :D). Chtěla bych to tady ještě rozpitvat, ale to bych brzo sepsala knihu, jako učebnice Harryho Pttera :D
Snad to jako omluva stačí, na dalších článcích už pracuju, tak snad je sem brzy hodím.
Žádné komentáře:
Okomentovat